Jste k sobě upřímní?

Doba čtení 5 minuty

Jste k sobě upřímní - tato otázka se neklade každý den, a přesto má své opodstatnění, protože upřímnost začíná u vás samotných, pokud chcete být upřímní k ostatním.

Upřímnost je považována za jednu z nejdůležitějších ctností v lidské interakci. Zatímco k druhým je často snazší být upřímný, vyvstává otázka, zda jsme skutečně upřímní sami k sobě.

Sebeobelhávání, potlačování nebo zamlčování myšlenek může vést k tomu, že si neuvědomíme nebo nepřijmeme své skutečné motivy, chyby nebo obavy. Skutečně naplněný život však může vést jen ten, kdo je k sobě upřímný.

Bible poskytuje cenné informace o tom, proč je tak důležitá vlastní pravda a jaké důsledky má nepoctivost.

Psychologie také intenzivně zkoumá, jak funguje příliš často praktikovaný sebeklam a jak ovlivňuje osobní pohodu.

Upřímnost - k sobě samému

Být k sobě upřímný je opravdu výzva! Mnoho lidí má tendenci vidět se v lepším světle nebo potlačovat nepříjemné pravdy. Děje se tak ze strachu z následků, z pýchy nebo z pokřiveného sebeobrazu.

Bible varuje v Jeremiáš 17:9 „Srdce je nesmírně záludné a zlomyslné, kdo se v něm vyzná?" a zároveň volá o pomoc, jako by "kdo se v něm vyzná?".„

Vy i ostatní lidé zde často žalostně selháváte, dokonce i psychologové a psychiatři. Jediný, kdo tu může pomoci, je Bůh. Tak se píše v Žalm 139:23-24 „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, vyzkoušej mě a poznej, co mám na mysli, zjisti, zda jsem na špatné cestě, a veď mě po cestě věčné.„

Psychologie již dlouho ukazuje, že lidé často používají kognitivní zkreslení, aby se ukázali v lepším světle nebo se vyhnuli nepříjemné skutečnosti.
Tzv. Chyba potvrzení (Potvrzovací zkreslení) popisuje tendenci přijímat pouze informace, které podporují vlastní názor, zatímco protichůdné skutečnosti jsou ignorovány.
Potlačení je další obranný mechanismus, kterým se stresující myšlenky nebo vzpomínky vytěsňují z vědomí, aby se zabránilo emocionální bolesti.

Sebeobelhávání a jeho důsledky

Pokud k sobě nejsme upřímní, může to mít dlouhodobé negativní účinky. Brání osobnímu růstu, brání vztahům a může vést až k duchovní slepotě. Již v 1 Jan 1:8 lze přečíst "Říkáme-li, že nemáme hřích, klameme sami sebe a pravda v nás není.„

Skutečnost sebeklamu je již Přísloví 16:2 "Všechny cesty člověka jsou v jeho očích čisté, ale Hospodin zkouší duchy." Kdyby Bůh jako zkoušející autorita neexistoval, člověk by se vyhříval ve své samospravedlnosti ...

Psychologické výzkumy ukazují, že chronický sebeklam může vést ke zvýšenému stresu, vnitřnímu neklidu a dokonce k duševním onemocněním, jako jsou úzkostné poruchy nebo deprese. Lidé, kteří si lžou, často zažívají kognitivní disonanci, nepříjemný pocit, který vzniká, když se myšlenky, přesvědčení a činy neshodují. V hloubi duše totiž každý ví, že klame sám sebe a že zdání neodpovídá skutečnosti.

Cesty k upřímné sebereflexi

Jak se můžeme naučit být k sobě upřímnější? Bible poskytuje lidem několik užitečných zásad.

Boží slovo je neomylným zrcadlem nás samých. Židům 4:12 nám dává návod, abychom rozpoznali své pravé úmysly a neklamali sami sebe: "Boží slovo je totiž živé a činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč a proniká, až rozděluje duši i ducha, morek i kosti, a je soudcem myšlenek a postojů srdce.„

Pokora pomáhá být upřímný, vidět se realisticky, což je předpokladem růstu, jako je např. Jakub 4:10 potvrzeno "Pokořte se před Pánem, a on vás povýší..“.

Přísloví 27:17 poskytuje další pomoc "Železo brousí železo, stejně tak jeden člověk brousí druhého." a doporučuje sebereflexi s pomocí upřímné zpětné vazby od třetích stran, aby bylo možné napravit zkreslený obraz sebe sama a rozpoznat slepá místa.

Exkurs - Nesplněný sen

Mladá žena, která od útlého věku věděla, že se chce stát umělkyní, protože už v dětství ráda malovala a kreslila a její učitelé rozpoznali její velký talent. S přibývajícím věkem však začala o svém snu pochybovat. Rodiče jí radili, aby si vybrala "bezpečné" povolání, kamarádi se smáli představě, že by si uměním vydělávala peníze, a tak se nakonec rozhodla pro studium obchodní administrativy.

Uplynulo několik let a ona pracovala ve velké společnosti. Vydělávala dobře, měla jistotu a prestiž, ale uvnitř se cítila prázdná. Každé ráno chodila do kanceláře s nechutí, každý den jí připadal stejný a stále častěji se sama sebe ptala, zda je to opravdu život, který chce vést. Ale namlouvala si - zpočátku úspěšně - že by měla být šťastná. Koneckonců měla všechno, co si mohla přát: stálou práci, dobrý plat, kolegy, kteří si jí vážili, několik dovolených ročně - kdo to má?

V hloubi duše však Lisa věděla, že k sobě není upřímná. Potlačila svou touhu po tvořivosti a hledala rozptýlení. Pomáhala jí k tomu dlouhá pracovní doba, nakupování a večerní maratony seriálů. Namlouvala si, že její nespokojenost je jenom fáze, že prostě musí být vděčnější. Pocit vnitřní prázdnoty však zůstával.

Jednoho dne se bavila se svou bývalou kamarádkou ze školy, která si splnila svůj sen a pracovala jako fotografka. Kamarádka se jí zeptala: "Jsi opravdu šťastná? Nebo si jen namlouváš, že jsi šťastná?" "Ano," odpověděla kamarádka. Tato slova ji zasáhla přímo do srdce. Poprvé se jim už nedokázala vyhnout. Uvědomila si, že si celé roky lhala, ze strachu z nejistoty, ze změny, z odsudku druhých.

Přesně tuto situaci popisuje žalmista v knize Žalm 139:23-24 „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, vyzkoušej mě a poznej, co mám na mysli, zjisti, zda jsem na špatné cestě, a veď mě po cestě věčné.„

Nyní se začala poctivě vyrovnávat se svými pocity. Položila si otázku: Co bych dělala, kdybych se nebála? Po dlouhém přemýšlení a mnoha modlitbách se rozhodla navštěvovat kurz malování, samozřejmě... jen jako koníček, - nebo si to alespoň zpočátku myslela. Ale s každým obrazem, který namalovala, cítila, že se jí vrací její stará vášeň.

O rok později riskovala a změnila práci na částečný úvazek a vedle toho prodávala umění. Nebylo to snadné a občas ji přepadaly pochybnosti. Nyní však věděla: být k sobě upřímný neznamená, že cesta je snadná, ale můžete po ní jít celým svým srdcem.

Závěr

Být k sobě upřímný je celoživotní výzvou, ale také nezbytným předpokladem duchovního růstu, osobní integrity a skutečné spokojenosti.

Bible nás vybízí, abychom před Bohem zkoumali své srdce a přijímali pravdu, i když je nepříjemná. Ti, kdo žijí v upřímnosti, zažívají skutečnou svobodu, protože Ježíš říká v Jan 8:32 „a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí!„

Klíčem k autentickému a Bohu milému životu je být k sobě upřímný. Realistické vnímání sebe sama je nezbytné pro duševní zdraví a vnitřní spokojenost. Kdo se postaví pravdě čelem, může jednat vědoměji, dále se rozvíjet a duchovně i psychicky růst.