Jsem dost dobrý?

Doba čtení 6 minuty

Aktualizováno - Únor 9, 2025

Otázku "Jsem dost dobrý..." si v životě klade asi každý. Je to pravděpodobně jedna z nejhlubších otázek, které si klademe. Ovlivňuje naše sebevědomí, náš vztah k druhým lidem i náš vztah k Bohu.

Hledání odpovědi nás vede k zamyšlení nad našimi silnými a slabými stránkami, morálními normami a smyslem našeho života. Z biblické perspektivy tato otázka nabízí výzvu k zamyšlení nad naším lidstvím v souvislosti s Božím pohledem na nás.

Certifikát

Než se na toto téma podíváme analyticky, začněme epizodou z mého života, protože ani mně není tato otázka nikterak cizí:

Mé mládí se vyznačovalo jistě dobře míněnými zákazy a matčinou nevyhnutelnou přehnanou touhou, abych se "něčím stal". Doktorát z práv by byl v pořádku, ale doktorát z medicíny byl také naprosto přijatelný. Poté, co můj prospěch na humanitním gymnáziu s cizími jazyky latinou, angličtinou a francouzštinou zanechal z matčina pohledu hodně ladem a v žádném případě neodpovídal tehdejšímu numerus clausus, takže sen o doktorátu se navždy rozplynul, ale můj zájem o techniku nabízel alespoň mlhavou pravděpodobnost dosažení alespoň titulu Dipl. ing. tento cíl vehementně sledoval. Praxe, praxe, praxe byla na denním pořádku - a to i o prázdninách.

Jednou v létě jsme se chystali na třítýdenní dovolenou do Rakouska a kvůli vysvědčení jsem si myslela, že nebudeme mít čas cvičit. Tak jsem si sehnal dva igelitové sáčky, do kterých jsem úhledně vložil vysvědčení mezi dva kartonové hřbety psacích podložek, vložil ho do prvního sáčku a druhý sáček jsem přes něj přehodil, aby do něj nepronikla vlhkost.
Cestou domů byl za vysokým kovaným plotem pozemek s velkou, sotva využívanou zahradou. Spousta listí pokrývala kyprou půdu. Ideální úkryt. Rychle jsem odhrnul listí a vrchní vrstvu půdy, zahrabal obtížný předmět do pytlů, přikryl ho listím a bylo to.
Předtím jsem samozřejmě nechala očkovat ty spolužáky pro případ, že by se maminka zeptala, jestli jsme nedostali potvrzení, že nám dají stejnou informaci.

Když jsem přišel domů, první otázka byla podle očekávání: "A ...?", po níž následovala moje odpověď: "Nic, dostaneme to až po prázdninách!" Máma s viditelně naštvaným a nevěřícným výrazem: "Tomu přece sama nevěříš!". Na což jsem s co největším klidem a vyhýbajíc se sebemenšímu uzardění odpověděla: "Můžeš zavolat ostatním ...".

Nevolala - dovolená, bez praxe, byla zachráněna! Ale za jakou cenu!

Několik týdnů před svou náhlou a nepředvídatelnou smrtí mi při večerním rozhovoru řekla, že při mé výchově asi udělala spoustu věcí špatně. Moje odpověď zněla: "Neudělala jsi nic špatně, i když bys později některá svá rozhodnutí ráda přehodnotila a udělala jinak. Je normální, že se člověk rozhoduje na základě toho, co v té době ví, ale zpětně, s přihlédnutím k dalším zkušenostem, které získal, dojde k jinému závěru. Málokdo bude vědomě jednat proti svému nejlepšímu úsudku, zejména ne rodiče, kterým obvykle leží na srdci nejlepší zájem dítěte.

Tento dialog mohl zpříjemnit a zkomunikovat dobrých třicet let našeho života, kdyby ho umožnila mnohem dříve. Ale dobrá, některé věci vyžadují čas, jen by bylo žádoucí si toto uvědomění co nejdříve zvnitřnit a nečekat až těsně před koncem.

Měřítko

Co je vlastně naším měřítkem, které určuje, zda jsme dost dobří, nebo ne?

sekulární ...

V naší společnosti se pojem "dostatečně dobrý" často měří podle vnějších kritérií: Úspěch, krása, výkon, uznání. Mnoho lidí má pocit, že tato očekávání nesplňují. Ti, kteří jim nedokážou stačit, se rychle cítí méněcenní.

Tyto standardy jsou však často nedosažitelné a mohou vést k nekonečnému hledání dokonalosti. To vytváří vnitřní tlak, který může zastřít skutečnou hodnotu člověka.

... a božské

Bible nabízí radikálně odlišný pohled. Jejím středem je poselství o Boží bezpodmínečné lásce. Na stránkách Žalm 139:14 (Schlachter) se píše: "Děkuji ti, že jsem úžasně a podivuhodně stvořen; podivuhodná jsou tvá díla a má duše to dobře poznává!„
Tato slova nám připomínají, že naše hodnota nezávisí na našem výkonu nebo na ostatních lidech, ale na tom, že jsme Boží stvoření.

S tímto poselstvím se setkáváme i v Novém zákoně. Ježíš Kristus nepřišel povolat dokonalé lidi, ale hříšníky (srov. Lukáš 5:32 (Řezník) - "Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky k pokání.").

V dopise adresovaném Římané (3,23-24 (Schlachter)) Pavel tuto pravdu shrnuje:
"Všichni totiž zhřešili a nedosahují Boží slávy, ale jsou ospravedlněni jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši."
Bůh nás nemiluje kvůli našim skutkům, ale navzdory našim nedokonalostem. Kříž je znamením, že jsme přijati takoví, jací jsme!

Oblast napětí - hřích a milost

Důležitým bodem Bible je přiznání, že jako lidské bytosti nejsme "dost dobří" na to, abychom obstáli před Bohem ve své vlastní síle.

Tato pravda se může zdát na první pohled zdrcující. Ukazuje nám však na Boží milost. Na 2 Korintským 12:9 (Schlachter) říká Bůh Pavlovi: "A on mi řekl: 'Ať ti stačí má milost..“
Toto tvrzení převrací lidská měřítka: Právě v naší slabosti, v našich chybách a nedostatcích se zjevuje Boží velikost a láska.

Freedom

Když se necháme vést Boží láskou, změní se náš pohled na sebe sama. Možná si uvědomíme, že nejde o dokonalost, ale o život v důvěře v Boha. Bible nás vyzývá, abychom svou identitu nehledali ve světských měřítkách, ale v Kristu (srov. Galatským 2:20 (Řezník) - "Byl jsem ukřižován s Kristem a nyní žiji, ale už ne já, ale žije ve mně Kristus. Ale to, co nyní žiji v těle, žiji vírou v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě."). To vede k hluboké vnitřní svobodě.

Zároveň je jasné, že "dostatečně dobrý" v Božích očích neznamená být pasivní. Jsme spíše vyzváni, abychom rozvíjeli své dary a sloužili druhým. Na Micheáš 6:8 (Schalchter) říká:
"Bylo vám řečeno,[5] Člověče, co je dobré a co od tebe Pán vyžaduje: Co jiného než jednat správně, milovat a pokorně chodit se svým Bohem?"
Zde se ukazuje, že náš život má smysl, který přesahuje otázku, zda jsme "dostateční". Jde o oddanost, lásku a společenství s Bohem.

Impulsy

Cvičte se v sebepřijetí: Přijměte se jako bytost stvořená a milovaná Bohem. Naučte se být trpěliví se svými slabostmi.

Přijměte Boží milost: Modlete se a děkujte Bohu za jeho lásku, která je nezávislá na vašem výkonu.

Podívejte se na věc z jiného úhlu pohledu: Ptejte se sami sebe, jak se na váš život dívá Bůh, místo abyste se nechali určovat vnějšími měřítky.

Růst ve víře: Hledejte příležitosti k prohloubení svého vztahu s Bohem, např. prostřednictvím četby Bible, modlitby nebo společenství s ostatními věřícími.

Exkurz - Pochybnosti o sobě samém

Byla to mladá učitelka, která byla zapálená pro svou profesi. Chtěla svým studentům nejen předávat znalosti, ale také jim vštěpovat hodnoty, jako je úcta, čestnost a sebedůvěra. Ale navzdory svému úsilí měla vždy pocit, že není dost dobrá.

Každý den si kladla stejné otázky: "Opravdu dělám svou práci dobře? Zasloužím si tuto práci? Naučili se ode mě moji žáci vůbec něco?" Zvláště když hodina neproběhla podle plánu nebo když ji kolega kritizoval, pochybovala o sobě.

Viděla svou kolegyni, která jako by bez námahy motivovala každého žáka. Její hodiny byly napínavé, žáci viseli na každém jejím slově a od rodičů se jí dostávalo pochvaly. A tak se sama sebe zeptala: "Proč nemůžu být taková? Proč nejsem tak dobrá?"

Tlak pociťovala i v soukromém životě. Na sociálních sítích viděla přátele, kteří měli zdánlivě všechno pod kontrolou, dokonalou kariéru, šťastný vztah, spokojený život, neuvěřitelně krásné dovolené. Pokaždé, když tyto obrázky viděla, rostla v ní myšlenka: "Nejsem dostatečná." A tak se jí to stalo.

Jednoho dne se po vyčerpávajícím týdnu posadila vyčerpaně na lavičku na školním dvoře. Přišel k ní žák z její třídy a nesměle řekl: "Chtěl jsem ti jen poděkovat. Díky tobě si zase věřím. Dřív jsem si myslela, že jsem hloupá, ale ty jsi mi ukázala, že to dokážu!" "To je pravda," odpověděla.

Neměla slov. Jak k tomu přišel? Vždyť byla jen průměrná! Ale v očích tohoto žáka udělala TEN rozdíl.

Večer si četla Bibli a narazila na to. Izajáš 43:1 „A nyní, toto praví Hospodin, který tě stvořil, Jákobe, a který tě utvořil, Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil! Nazval jsem tě jménem, jsi můj.„
A pak, jako by potřebovala další potvrzení, narazila na 2 Korintským 12:9 „A on mi řekl: "Ať ti stačí má milost, neboť má moc je dokonalá ve slabosti. Proto se raději budu chlubit svými slabostmi, aby ve mně přebývala Kristova moc.„.

Uvědomila si, že se vždy soustředila jen na své slabiny, místo aby viděla, čeho je schopna dosáhnout. Nyní pochopila, že nejde o to být dokonalý, ale dát ze sebe to nejlepší a věřit, že Bůh požehná i to - údajně - málo.

Od toho dne si začala uvědomovat, že nemá cenu usilovat o vlastní dokonalost, o striktní dodržování osnov do posledního detailu, ale o Boží zalíbení a jeho cesty. Soustředila se na to, aby dělala, co může, a zbytek přenechala Bohu.

Závěr

Otázka "Jsem dost dobrý?" je nakonec výzvou k tomu, abychom viděli svou vlastní identitu ve světle Boží lásky. Bible nám ukazuje, že naše hodnota se neměří vnějším úspěchem nebo dokonalostí, ale Boží milostí a láskou.

V této pravdě nacházíme nejen útěchu, ale také svobodu a povzbuzení, abychom s důvěrou utvářeli svůj život. Bůh každému z nás říká: "Stačíš mi, protože tě miluji."