Líbí se to lidem, nebo Bohu?

Doba čtení 3 minuty

Líbí se to lidem, nebo Bohu? Co je (více) žádoucí?

V digitálně propojeném světě, v němž sociální média hrají stále důležitější roli, se uznání ostatních často měří v podobě lajků, komentářů nebo počtu sledujících.

Lidé hledají potvrzení ve své online prezentaci, ve svém sociálním prostředí, převážně orientovaném na výkon. Vyvstává však otázka: je uznání od lidí skutečně to, co nás dlouhodobě naplňuje?

Nebo je to nakonec uznání od Boha, které má trvalou hodnotu?

Touha po potvrzení

Hledání uznání je základní lidskou potřebou. Lidé jsou od přírody společenské bytosti a potvrzení od druhých vnímají jako formu uznání. V moderní společnosti je to patrné zejména díky používání sociálních médií. Každý lajk nebo pozitivní komentář může krátkodobě zvýšit sebevědomí, zatímco negativní reakce nebo ignorace jsou často vnímány jako odmítnutí.

Z biblického hlediska byla tato touha po uznání přítomna vždy. Sám Ježíš varoval před konáním svých skutků z touhy po lidském uznání. Proto v Matouš 6:1 přečíst "Dávejte pozor, abyste nedávali almužnu[1] před lidmi, aby vás viděli, jinak nebudete mít odměnu od svého Otce v nebesích." A Galatským 1:10 znovu potvrzuje, že "Mluvím kvůli lidem, nebo kvůli Bohu? Nebo se snažím zalíbit lidem? Kdybych se však stále líbil lidem, nebyl bych Kristovým služebníkem.„

Přechodné hodnoty lidského uznání

Přestože souhlas druhých přináší krátkodobou radost, zůstává otázkou: má trvalou hodnotu? Sociální média jsou rychlá: co je dnes oslavováno, může být zítra zapomenuto. Fixace na názory druhých často vede k vnitřnímu tlaku, pochybnostem o sobě a závislosti na vnějším potvrzení.

Dnes máte v různých kanálech ještě přes 1000 "přátel", zítra, až budete přítele opravdu potřebovat, už nebude žádný.

To ukazuje. Přísloví 29:25 výstižně na téma " Strach z člověka je léčka, ale kdo doufá v Hospodina, je v bezpečí." a Jan 12:43 dodává: "Neboť lidská čest jim byla dražší než čest Boží".

Boží uznání - věčný standard

Na rozdíl od pomíjivého uznání lidí je Boží uznání věčné a neměnné. Nevidí pouze naše vnější chování, ale věnuje zvláštní pozornost také našemu srdci. Jeho schválení není založeno na světském výkonu, ale na skutečném vztahu s ním.

Na adrese 1 Samuelova 16:7 je to znovu zřejmé "Hospodin však Samuelovi řekl: "Nedívej se na jeho vzhled ani na jeho postavu, protože jsem ho zavrhl. Neboť [Hospodin] se nedívá na to, na co se dívá člověk; člověk se totiž dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.!“.

A Koloským 3:23-24 dává konečné doporučení "A cokoli děláte, dělejte z celého srdce, jako pro Pána, a ne pro lidi, s vědomím, že od Pána dostanete dědictví jako odměnu, protože sloužíte Kristu Pánu.„.

Hledejte Boží schválení!

Abychom se zbavili závislosti na lidském potvrzení, můžeme použít například následující zásady z Bible:

• Nalezení identity v Kristu - Naše hodnota nespočívá v mínění druhých, ale v tom, že jsme Boží děti, jak vidíme na příkladu Římanům 8:16-17 najít potvrzené "Sám Duch svědčí spolu s naším duchem o tom, že jsme Boží děti.Jsme-li však děti, pak jsme také dědicové, to znamená dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, jestliže skutečně trpíme s ním, abychom s ním byli také oslaveni."
• Žít upřímnost a autenticitu - Místo abychom se přizpůsobovali druhým, měli bychom se snažit reprezentovat sami sebe a být upřímní před Bohem podle rady v knize Efezským 6:6-7 "... ne na oko, aby se zalíbili lidem, ale jako Kristovi služebníci, kteří ze srdce plní Boží vůli, slouží Pánu s dobrou vůlí, a ne lidem, ...".

• Upřednostňování dlouhodobých hodnot před krátkodobým uznáním - Místo toho, abychom se snažili získat sympatie nebo chválu od lidí, měli bychom se ptát sami sebe, co je v Božích očích cenné. Matouš 6:19-20 Jaké poklady bychom měli shromažďovat, ne ty, které podléhají zkáze, ale ty, které přetrvají věčnost "Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ale shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kam se zloději neprokopávají a nekradou."

Závěr

Touha po uznání je v nás hluboce zakořeněna, ale lidské uznání je pomíjivé. Ti, kdo na něm staví svůj život, často zažívají zklamání a nejistotu.

Bible nás učí, že pravé naplnění nepřichází z potvrzení od lidí, ale ze vztahu s Bohem. Jeho schválení je stálé, bez ohledu na vnější okolnosti, a vede k opravdovému pokoji a spokojenosti.

Otázkou zůstává, zda budeme i nadále hledat zalíbení v lidech, nebo Boží přízeň?