Zbožnost a pokrytectví

Doba čtení 8 minuty

Aktualizováno - Únor 9, 2025

Zbožnost a pokrytectví, dvě kontroverze, které se v každodenním životě často plynule prolínají. Někdy vítězí upřímné srdce, jindy manipulativní, vypočítavá mysl.

Co přesně spadá pod zbožnost, co vede k pokrytectví a co pod důvěru ve víru?

Piety

znamená upřímnou, hluboce prožívanou religiozitu. Projevuje se upřímnou vírou, dodržováním náboženských přikázání a etickým a morálním životním stylem. Zbožnost se může projevovat modlitbou, meditací, účastí na bohoslužbách, charitativními skutky a životním stylem v souladu s vírou. Důležité je přitom vnitřní přesvědčení a autenticita, opravdovost snažení, důslednost, na kterou je vždy spolehnutí, bez ohledu na to, zda je někdo přítomen jako řídící autorita, či nikoli.

Z biblického hlediska:

• Micheáš 6,8: "Bylo ti řečeno, člověče, co je dobré a co od tebe Pán vyžaduje: Vždyť nic jiného než Boží slovo nezachovávej, cvič se v lásce a buď pokorný před svým Bohem."
• Matouš 5:8: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha."

Tyto verše ukazují, že pravá zbožnost spočívá v pokoře, spravedlnosti a lásce, nikoli ve vnějších rituálech nebo okázalém chování.

Pokrytectví

na druhé straně je záměrné předstírání ctnosti nebo víry bez skutečného vnitřního přesvědčení. Pokrytecký člověk navenek předstírá morálku nebo náboženskou víru, ale uvnitř nebo ve skrytu často jedná v rozporu s nimi. Pokrytectví může být důsledkem vlastních zájmů, společenského tlaku nebo snahy o uznání, společenské postavení či moc, což vede k manipulaci, a jde ruku v ruce se samolibostí, pocitem nadřazenosti, nedůsledností, tj. rozpory v chování v závislosti na soukromém nebo veřejném jednání.

Z biblického hlediska:

• Matouš 23,27-28: "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Jste jako obílené hroby, které se navenek zdají krásné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a špíny. Tak i vy se lidem navenek jevíte jako spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nezákonnosti."
• Izajáš 29:13: "Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mě svými rty, ale jeho srdce je ode mne daleko."

Ježíš zde kritizuje farizeje, kteří se navenek tváří jako zbožní, ale uvnitř jsou určeni hříchem a vlastním zájmem. Pravou zbožnost nelze nahradit vnějším chováním.

Příkladná srovnání

1. modlitba

• Zbožnost: Skutečně zbožný člověk se modlí ze srdce a hledá Boží blízkost, i když ji nikdo nevidí.
  • Matouš 6:6: "Když se však modlíš, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se ke svému Otci vskrytu; a tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí."
• Pokrytectví: Pokrytec se modlí hlasitě a na veřejnosti, aby byl obdivován.
  • Matouš 6:5: "A když se modlíte, neměli byste být jako pokrytci, kteří rádi postávají a modlí se v synagogách a na nárožích ulic, aby je lidé viděli."

2. charita

• Zbožnost: Zbožný člověk dává almužnu z upřímné lásky, často bez velkých okolků.
  • Matouš 6,3-4: "Když však dáváš almužnu, nedovol, aby tvá levá ruka věděla, co dělá pravá, aby tvá almužna zůstala skryta."
• Pokrytectví: Pokrytec dává, aby si udělal jméno.
  • Matouš 6:2: "Když dáváte almužnu, nevyhlašujte ji před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby byli od lidí ctěni."

Bůh se dívá na srdce, ne na vnější skutky. Dar z lásky má větší váhu než velký dar z marnivosti.

Morální integrita

Zbožnost: Skutečně věřící člověk se drží morálních zásad, i když je to obtížné.

• Jakub 1:22: "Buďte však vykonavateli slova, a ne jen posluchači, jinak klamete sami sebe."

Pokrytectví: Pokrytec mluví o ctnosti, ale často jedná v rozporu s ní.

• Matouš 23:3: "Cokoli vám tedy říkají, konejte a dodržujte, ale nečiňte podle jejich skutků, neboť oni to říkají, ale nekonají."

Pouhá slova nestačí - pravá víra se projevuje činy. Pokrytec o etice mluví, ale nežije ji.

Průběžný závěr

Bible jasně říká, že Bůh nehledí na vnější rituály, ale na srdce člověka. Pravá zbožnost se vyznačuje pokorou, láskou a upřímností, zatímco pokrytectví je maškaráda, která nakonec vede ke zklamání a Boží nelibosti.

1 Samuelova 16:7: "Člověk vidí to, co má před očima, ale Pán hledí na srdce."

Důvěra ve víru

je hluboká, neotřesitelná důvěra v Boha, jeho zaslíbení a jeho plán pro život. Je to vědomé rozhodnutí spoléhat se na Boha, i když se okolnosti zdají nejasné, obtížné nebo náročné, i když mluví proti němu.

Biblické slovo pro důvěru (hebrejsky: batachŘečtina: pistis) neznamená jen intelektuální víru, ale aktivní opření se o Boha, hlubokou vnitřní jistotu, že je dobrý a jeho cesty jsou správné.

• Přísloví 3,5-6: "Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem a nespoléhej se na svůj rozum, ale pamatuj na něj na všech svých cestách a on tě povede."
• Žalm 37:5: "Svěřte svou cestu Hospodinu a doufejte v něj, on ji dobře vykoná."

Tyto verše ukazují, že důvěra znamená nejen věřit v Boha, ale také aktivně na něj spoléhat ve všech oblastech života.

Důvěra ve víru je často v protikladu k pochybnostem, strachu a sebedůvěře bez Boha. Mnoho biblických příběhů ukazuje, že lidé jsou rozpolceni mezi důvěrou a pochybnostmi.

Na adrese Matouš 14:28-31 Petr má na Ježíšův příkaz vystoupit v bouři z lodi a přijít k němu po vodě. Sotva se najde někdo, koho by při té myšlence ad hoc nenapadlo: "Jak bych to mohl udělat? Vždyť se potopím!", natož aby se k tomuto kroku skutečně odhodlal!
Je však zajímavé, že Petr se vlastně nepotopil, když se odvážil udělat krok - dokud se díval na Ježíše. Přesně ve chvíli, kdy začal pochybovat, se stalo nevyhnutelné: potopil se do vody. Jen díky tomu, že se díval na Ježíše - s důvěrou -, dorazil k Ježíši nezraněn.

Kromě důvěry byla předpokladem úspěchu také poslušnost, i když to, co Ježíš po Petrovi žádal, bylo intelektuálně nemožné. To se také stalo Abrahamovi v Židům 11,8: "Vírou se Abraham stal poslušným, když byl vyzván, aby šel na místo, které měl dostat jako dědictví, a vyšel, aniž by věděl, kam jde."

Každý zná situace, které jsou údajně nevyhnutelné a neřešitelné stejnou měrou. S takovými starostmi nepřichází zdravý a klidný spánek v úvahu. Převracíte se ze stránky na stránku a ráno se probouzíte skutečně vyčerpaní, nepříjemná situace je vám jasnější než kdy předtím.

Ale pokud si vzpomenete. Filipským 4:6-7kde se píše "O nic se nestarejte, ale ve všem se obracejte na Boha v modlitbě a prosbě s díkůvzdáním. A Boží pokoj, který převyšuje každé chápání, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.", pak už alespoň máte plán: odložit své starosti k Božím nohám, v pravém slova smyslu, jak se píše v knize "Bůh je ten, kdo se stará o nás". Žalm 55:23 znamená "Vložte své starosti na Pána a on vás vysvobodí"!

S vědomím, že Bůh nyní nese břemeno a postará se o zdánlivě neřešitelný problém, znovu nacházíme pokoj a klid, protože ON to udělá!

Nejkřiklavějším příkladem, který znám, je biblický úryvek z knihy Job 13:15: "Hle, on mě zabije, ale já v něj budu doufat." podle mého názoru dokazuje, že Bůh drží své slovo, protože Joba nenechá zahynout. Také Jeremiáš 17:7-8 potvrzuje "GBlahoslavený je člověk, který doufá v Hospodina a jehož důvěra je v Hospodina. Je jako strom zasazený u vody, který natahuje své kořeny k potoku a nebojí se, když přijde horko, ale jeho listy zůstávají zelené."

Důvěra ve víře je víc než jen vědění o Bohu. Znamená to vložit celý svůj život do jeho rukou. Znamená to držet se Boží dobroty, i když jsou okolnosti těžké, a vědět(!), že Jeho plán je nakonec nejlepší, stejně jako Římanům 8:28 potvrzuje: "Ale my víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému."

Z vlastní zkušenosti mohu bez výjimky potvrdit: jakmile vezmete Boha za slovo a z poslušnosti k němu odevzdáte své starosti, zažijete jeho pokoj a vyrovnanost, důvěru a sílu.

Mějte odvahu!

Excursus - ... v životě komunity

Po mnoho let byla aktivní členkou svého sboru. Podílela se na vedení sboru, vedla ženský kroužek a byla známá svými inspirativními modlitbami. Její slova byla vždy promyšlená, citáty z Bible přesné a její chování příkladné. Mnozí ji obdivovali pro její zjevnou oddanost Bohu a bezvadný křesťanský životní styl.

Jednoho dne přišla do kostela poprvé mladá žena. Procházela těžkým obdobím, hledala podporu a chtěla se znovu přiblížit Bohu. Po bohoslužbě s ní hovořila o svých těžkostech a nadějích. Trpělivě naslouchala, ale jakmile se "nová dívka" rozloučila, obrátila se k jiné ženě ze sboru a tiše řekla:

"Viděl jsi, jak byla oblečená? A pak ten její životní příběh... Zajímalo by mě, jestli se opravdu vážně zajímá o Boha, nebo jen hledá soucit."

"Sára "Nová dívka "o tomto rozhovoru nic nevěděla, ale časem vycítila v komunitě odstup. Lidé byli přátelští, ale povrchní. Slyšela zbožná slova, ale sotva cítila skutečné přijetí. Nakonec se rozhodla přestat chodit, ne proto, že by nevěřila v Boha, ale protože se cítila odsouzená.

Chování dlouholetého člena církve, který se angažoval v mnoha oblastech, je klasickým příkladem pokrytectví. Navenek se prezentovala jako hluboce zbožná a zbožná, ale v srdci jí chyběla opravdová láska a pokora, kterou Bůh od nás, jeho následovníků, vyžaduje. Bible nás před takovým postojem naléhavě varuje, jak nám říká Matouš (Matouš 23:27-28) "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, protože jste jako obílené hroby, které se navenek zdají krásné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty. Tak se i vy lidem navenek zdáte spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a bezzákonnosti."

Pravá zbožnost se však neprojevuje krásnými slovy nebo zbožnými gesty, ale srdcem, které skutečně miluje Boha a bližního, jak říká Jakub (Jakub 1:27) "Čistá a neposkvrněná zbožnost před Bohem Otcem je navštěvovat sirotky a vdovy v jejich trápení a zachovávat se neposkvrněný od světa."

Jiný člen kongregace projevil zcela jiný druh zbožnosti. O své víře příliš nemluvila, ale žila ji. Když viděla, že se "nová dívka" stahuje, přistoupila k ní, vyslechla ji a pozvala na kávu. Nesoudila, ale projevovala soucit. Toto setkání se stalo důvodem, proč dát církvi další šanci.

Příklad ukazuje: Pravá zbožnost se vyznačuje upřímností, láskou a pokorou, nikoliv vnějším projevem dokonalého života víry. Pokrytectví je naopak zbožná fasáda, za níž se často skrývá pýcha, odsuzování a chlad.

Excursus - ... v profesním životě

Zbožnost a pokrytectví se projevují různými způsoby nejen v církevním životě, ale i v každodenním profesním životě. Zejména ve společnosti, v níž se často zdůrazňují etické zásady a křesťanské hodnoty, existují lidé, kteří svou víru v práci autenticky prožívají - ale také ti, kteří ji dávají najevo jen navenek, zatímco jejich chování svědčí o opaku.

Pokrytecký šéf

Generální ředitel středně velké společnosti. Často mluvil o tom, jak důležité jsou pro něj křesťanské hodnoty, a každou schůzku týmu zahajoval krátkým citátem z Bible. Jeho e-maily často obsahovaly pozdravy typu "Bůh vám žehnej" a při pracovních pohovorech zdůrazňoval, že základními hodnotami jeho společnosti jsou čestnost a poctivost.

V každodenním životě se však projevila jiná stránka pana Webera. Se svými zaměstnanci jednal shora dolů, málokdy je chválil a rychle je trestal za drobné chyby. Očekával přesčasy, aniž by je kompenzoval, a vynadal "lenochům", když některý zaměstnanec onemocněl. Vlastní zvýšení platu zdůvodňoval "božím požehnáním", zatímco na mzdách svých zaměstnanců šetřil.

Jeho chování bylo přesně tím, před čím Ježíš varuje, jak výstižně píše Matouš (Matouš 7:21) "Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého Otce v nebesích." Izajáš ukazuje, že i v dřívějších dobách služba ze rtů přehlušovala srdce, jako např. v případě Izajáš 29:13 číst: "Pán dále říká: "Protože tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mě rty, zatímco srdce si ode mne drží daleko a jejich bázeň přede mnou je jen lidský příkaz.."

Generální ředitel používal svou víru jako fasádu, aby se prezentoval jako morální autorita, zatímco jeho skutečné chování se vyznačovalo sobectvím a nespravedlností. Jeho pokrytectví vedlo k tomu, že ho mnozí zaměstnanci nejen považovali za nečestného, ale začali se na křesťany dívat skepticky.

Kolega bezúhonnosti

Vedoucí oddělení ve stejné společnosti. O své víře mluvila jen zřídka, prostě ji žila. Ke svým zaměstnancům se chovala s respektem, zasazovala se o spravedlivé pracovní podmínky a byla připravena převzít odpovědnost i v obtížných situacích.

Jednou si uvědomila, že kolegovi hrozí chyba, která by ho mohla stát místo. Místo toho, aby ho ztrapnila nebo využila chyby, aby vypadala lépe, nenápadně mu pomohla najít řešení. Když ji později její šéf pochválil, protože její oddělení bylo mimořádně úspěšné, řekla skromně: "Měla jsem skvělý tým, úspěch je vždycky týmová práce."

Žila podle zásady Koloským 3:23 se doporučuje "A cokoli děláte, dělejte ze srdce, jako pro Pána, a ne pro lidi, ..." a uvedl příklad, jak se to dělá v... Matouš 5:16 "Ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích."

Nehledala uznání, ale jednala z hlubokého přesvědčení. Její chování svědčilo o její víře, aniž by ji musela neustále zdůrazňovat.

Závěr

V profesním životě je rozdíl mezi zbožností a pokrytectvím často obzvlášť zřetelný. Pokrytectví znamená, že člověk navenek prezentuje křesťanské hodnoty, zatímco jeho vlastní činy dokazují opak. Pravá zbožnost se naproti tomu vyznačuje poctivostí, čestností a uctivým jednáním s druhými - bez ohledu na to, zda se někdo dívá, nebo ne.

Žít křesťanské hodnoty v profesním životě neznamená neustále mluvit o Bohu, ale jít příkladem prostřednictvím poctivosti, spravedlnosti a soucitu.