Je Bůh rozmazlenec?

Doba čtení 8 minuty

Aktualizováno - Únor 9, 2025

Když vidíte některé křesťany, jak chodí s vážným smutkem, mohli byste si snadno myslet, že Bůh musí být rozmazlený.

Naštěstí existují i další, kteří se s vámi rádi setkají.

Kazí Bůh, nebo ne?

Každodenní život je dost stresující, alespoň pro mnohé z nás. Proto jste rádi, když je konec pracovního dne, děti jsou uloženy v posteli a vy si můžete poprvé za den vydechnout. Ještě lepší je, když je víkend konečně za rohem a vy si můžete s rodinou odpočinout nebo se na pár hodin věnovat svému koníčku, zatímco si děti hrají s dětmi svých kamarádů. Nebo když si můžete před spaním najít pár minut a prostě se jen tak dívat na hvězdnou oblohu, čichat vůni jedle na zahradě nebo třeba pozorovat své domácí mazlíčky, jak spolu komunikují, hrají si, češou se, škádlí se, hrají si na honěnou atd....

Tyto přestávky nám pomáhají načerpat síly pro každodenní úkoly, zabránit vyhoření, zabránit tomu, aby naše tělo zatáhlo za záchrannou brzdu z důvodu vyčerpání, onemocnění nebo dokonce vyřazení z oběhu na delší dobu s infarktem.

Čas od času se vám může stát, že v těch opravdu klidných a blažených chvílích, kdy si dobíjíte baterky, vás napadne: "Neměl bych vlastně dělat to či ono, místo abych se díval na díry ve vzduchu tady?" nebo "Je správné, že si tady užívám svého koníčka?".

Co říká Bible?

Snad každý už slyšel rčení "Ora et labora!", což znamená "Modli se a pracuj!". Je to leitmotiv křesťanského života, který se vyvinul v pozdním středověku a vystihuje benediktinský způsob života. Klášterní život, který byl relativně izolovaný od okolního světa, se omezoval na práci a modlitbu, a proto měl být volný čas vyplněn četbou Bible, aby se zabránilo "zahálce", jak napsal Benedikt z Nursie: "Zahálka je nepřítelem duše."

Kdyby Adam a Eva poslouchali Boží slovo a nevěřili našeptávání Satana, protivníka, mohli jsme si ještě dnes užívat ráje a slovo "práce" by nám pravděpodobně zůstalo neznámé.

Bohužel to dopadlo jinak a my se musíme živit prací. To jsme si v životě dostatečně internalizovali.

Praktikující křesťané si také uvědomují, že bychom měli být v každodenním kontaktu s Bohem, abychom zakusili jeho radu, že ho chceme prosit o všechno, co nás trápí, že nám chce dát víc, než potřebujeme.

Modlete se a pracujte by proto neměla zůstat otázkou. Ale co volno v práci, domácí práce, péče o děti a mnoho dalšího? Dává nám Bible odpověď i na toto téma?

Každý, kdo zná Boha, správně předpokládá, že Bůh k tomu zaujal stanovisko i v Bibli, ale jen velmi zřídka o tom uslyšíte při bohoslužbách, biblických studiích nebo jiných akcích.

Pustíme se tedy do hledání a jako příklad uvedeme dvě biblické pasáže:

1 Korintským 10, 31 říká "Ať už tedy jíte, pijete nebo děláte cokoli, vše dělejte k Boží cti.„

a vyjadřuje tak hlavní křesťanský postoj, totiž zaměřit celý svůj život - i při každodenních, zdánlivě banálních činnostech, jako je jídlo a pití - na Boha a tím ho uctívat.

Všechny činy by nakonec měly být součástí života, který se líbí Bohu. Výzvu dělat věci "čerstvě" lze chápat také jako službu, která ctí Boha a pomáhá druhým lidem.

Kazatel 9:10 radí "Cokoli, co máš udělat, udělej čerstvě.„

a je výzvou k energičnosti, smyslu pro zodpovědnost a odpovědnosti. Joie de vivre - ve světských i duchovních záležitostech.

Joie de vivre je dar od Boha, který vychází z víry, vděčnosti, naděje a zaměření života na Boha. Není pomíjivá, ale hluboce zakořeněná a nese nás i v těžkých chvílích. Joie de vivre znamená rozpoznat život v jeho plnosti jako Boží dílo a užívat si ho s vděčností, pokojem a důvěrou.

Prvky biblické radosti ze života jsou například tyto.

Společenství s Bohem:

Skutečná radost pochází ze vztahu s Bohem. Žalmista říká v Žalm 16:11: "Ukazuješ mi cestu k životu. V tvé přítomnosti je plnost radosti a potěšení po tvé pravici navěky."
Bůh sám je zdrojem radosti ze života.

Vděčnost:

Joie de vivre pochází z rozpoznání a ocenění Božího požehnání. Pavel vyzývá k 1. Tesalonickým 5:16-18 na toto: "Vždy se radujte, bez ustání se modlete, ve všem buďte vděční, neboť to je Boží vůle v Kristu Ježíši pro vás."

Mír a důvěra:

Radost roste, když důvěřujete Bohu a zakoušíte jeho pokoj. Ježíš říká v Jan 15:11
"To jsem vám řekl, aby má radost zůstala ve vás a vaše radost byla úplná."

Služba a komunita:

Radost pramení také ze služby druhým a života ve společenství. Pavel píše v Římanům 12:15 "Radujte se s radujícími a plačte s plačícími." Sdílení radostí a strastí s ostatními obohacuje život.

Naděje na věčnost:

Radost křesťana je neoddělitelně spojena s nadějí na věčný život (Římanům 14:17):
"Vždyť Boží království není jídlo a pití, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém."

Nezávislost na okolnostech:

Joie de vivre není vázána na vnější prosperitu nebo úspěch. Pavel říká z vězení v Filipským 4:4: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!"

Od čistě světské nebo povrchní radosti se tedy liší tím, že je nezávislá na vnějších okolnostech.

Pokud se tedy smíme radovat, ba měli bychom(!), měli bychom to dělat tak, že vděčně přijmeme Boží dar radosti a nedovolíme protivníkovi, aby nás nutil cítit se provinile a tuto Bohem darovanou radost pošpinil.

Bůh má zájem na tom, abychom byli spokojenými, šťastnými a radostnými lidmi, a tak přinášeli do světa jeho dobrotu a lásku se zářivým úsměvem. Proto nám dává příležitosti k odpočinku, ať už při hudbě, malování, fotografování, kontaktu se zvířaty a rostlinami. Jsme-li vyrovnaní, můžeme plnit úkoly, které jsou nám uloženy, protože jsme zdraví a máme na to sílu, aniž bychom se přetěžovali a narušovali své zdraví.

Bůh nám tedy v žádném případě nekazí radost; ve skutečnosti nás jasně vyzývá, abychom měli ze života radost! Skutečnost, že se ve výběru příležitostí, které nám přinášejí radost, omezujeme na ty, které nejsou v souladu s Jeho hodnotami, bychom neměli nijak zvlášť zdůrazňovat ...

Příklad z mého života

Na gymnáziu jsem často prožíval frustraci, kterou jsem si vybíjel hrou na klavír. Vlastně jsem měl(!) cvičit dané skladby. A právě toto cvičení, ať už kvůli tomu, nebo kvůli škole, bylo momentem, který mi všechno zničil.
"Chlapec by se měl mít lépe než my, rodiče" je sice ušlechtilý motiv, ale nejenže se míjí se zamýšleným cílem, zejména pokud neodpovídá - alespoň přibližně - zájmům dítěte, ale také pravděpodobně velmi ztíží jeho budoucnost.

Sousedé v paneláku byli vždy nadšení a často se ptali mé matky, co to bylo za skladbu, ale všechno to byly improvizace, které prostě odrážely mé vnitřní rozpoložení. Někdy byly v mollové tónině, někdy v durové a někdy se obě tóniny míchaly.

Tvorba hudby - svobodná - byla pro mě východiskem, jak se lépe vyrovnat s úrovní stresu. Poté, co jsem improvizacemi přispěl k radosti sousedů, jsem v tomto ohledu dokonce udělal dobrý skutek. Tehdy jsem si to ale neuvědomoval a ani jsem o tom nepřemýšlel. Jisté bylo jen to, že toto muzicírování nebylo v zájmu mé matky, i když nevěděla, že skladby, které jsem cvičil, nehraji.

Může vyvstat otázka, zda tato hra byla v Boží prospěch. Když se podívám na výše uvedené biblické citáty, domnívám se, že Bůh na mě kývl, protože jsem během této doby udělal něco dobrého pro své zdraví, dostal se zpět do rovnováhy a hra přinesla radost i dalším lidem.

Excursus - Nemorální nabídka

Představte si, že jste se skupinou přátel a naplánovali jste si víkend v rekreačním domě. Vyhlídka na spoustu zábavy, dobrého jídla a společenských večerů všechny naplňuje očekáváním. Ve skupině jsou také lidé, kteří jsou velmi zbožní a dodržují své náboženské zásady. V průběhu večera se však začne rozvíjet diskuse.

Plán

Páteční večer. Skupina se dohodla, že po večeři uspořádá malý večírek. Někteří přátelé jsou pro to, aby se bavili dlouho do noci, s hudbou, tancem a trochou alkoholu. Jiní, stejně jako vy, nejsou nijak zvlášť věřící, ale máte dobrý pocit, že nadměrné pití a dlouhá, pozdní noc nemusí být nutně to nejlepší rozhodnutí, zejména pokud toho chcete druhý den hodně stihnout.

Do rozhovoru se zapojí věřící přítel, říkejme mu David. Říká: "Mám pocit, že nám Bůh ukazuje jasnou cestu, jak žít. Příliš mnoho večírků, příliš mnoho pití, to nevede k ničemu dobrému. Bůh chce, abychom dbali sami na sebe a na své tělo."
David není člověk, který by byl zásadně proti zábavě, ale existuje pro něj hranice, kterou nechce překročit, pokud by to mohlo porušit Boží hodnoty, které považuje za součást svého náboženského přesvědčení.

Reakce

Někteří z jeho ostatních přátel reagují s pochopením, ale jiní se k němu chovají spíše odmítavě. Jeden z přátel, který se k náboženským tématům staví uvolněněji, říká: "No tak, Davide, vždyť to není tak zlé. Je to jen taková legrace. Můžeme slavit, aniž bychom se zničili. A kromě toho, Bůh se na nás nebude zlobit, když to trochu přeženeme, že ne?" Jiný, který se označuje spíše za agnostika, se do toho vloží: "Kdo ví, co si Bůh myslí? Nemyslím si, že ho něco takového jako naše párty zajímá."

V tu chvíli se David cítí nesvůj a říká: "Myslím, že je důležité, abychom si vážili sami sebe a žili s mírou. A to pro mě znamená, že se budu držet svých zásad, pokud jde o zábavu a volný čas." Tiše se připojí ke kruhu, ale dává najevo, že si zábavu organizuje jinak.

Rozhodnutí

Po chvíli přemýšlení se skupina rozhodne omezit oslavy, což znamená, že se nebude nadměrně pařit dlouho do noci a nebude se nadměrně konzumovat alkohol. Někteří jsou zklamaní, ale ostatní nakonec respektují Davidovo přání a přesvědčení. Dohodnou se, že noc stráví v menší skupině, bez velkého hluku a nadměrné konzumace.

Otázkou však zůstává: Je Bůh v tomto případě zhoubcem?

Pro Davida není Bůh omezením, ale spíše průvodcem. Nevnímá Boha jako kaziče, ale jako někoho, kdo ukazuje cestu k plnohodnotnějšímu, respektujícímu životu. To pro něj znamená, že člověk by měl být umírněný ve všem, co dělá. Chápe, že zábava a potěšení jsou důležité, ale věří, že tyto věci nemusí být v rozporu s dobrým a morálním životem.

U ostatních přátel to vypadá trochu jinak. Cítí se omezeni ve své bezprostřední touze po zábavě Davidovým přesvědčením a přemýšlejí, zda Bůh v tomto případě opravdu kazí zábavu. Jsou toho názoru, že život je třeba si také užívat, a ptají se, zda je opravdu tak špatné, když člověk čas od času překročí své vlastní hranice.

Následná diskuse

Druhý den ráno je nálada o něco uvolněnější. Večírek byl klidnější, než se původně plánovalo, ale dobře se povídalo a všichni se dokázali vzájemně respektovat.

Někteří přátelé si uvědomili, že je pro ně dobré jít brzy spát, aby si druhý den odpočinuli. Byli Davidovi vděční, že je přiměl přemýšlet, i když s tím zpočátku nesouhlasili.

David se cítí spokojen, protože nejenže zachoval své zásady, ale svým vlivem ve skupině také trochu přispěl k ohleduplnějšímu soužití. Bůh pro něj v tomto případě není tím, kdo kazí, ale tím, kdo mu pomáhá činit rozhodnutí, která dlouhodobě vedou k lepšímu životu.

Závěr

Příklad ukazuje, jak lze otázku "Je Bůh rozmazlenec?" v každodenním kontextu interpretovat různými způsoby. Jednomu člověku se může zdát, že Bůh kazí zábavu tím, že nastavuje morální hranice. Pro jiné je však Bůh průvodcem, který vám pomáhá činit rozhodnutí, jež jsou z dlouhodobého hlediska dobrá pro vás i vaše bližní.

V tomto případě nejde o zákaz zábavy, ale o střídmost a zamyšlení se nad tím, jak si uspořádat život. Jde o to uvědomit si, že svoboda bavit se může jít ruku v ruce se zodpovědností a ohleduplností.